Po vyjádření ministra životního prostředí Richarda Brabce ohledně situace stanových táborů u vody v tzv. záplavových zónách přibylo dotazů na dané téma.
Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) je zaznamenala jednak od novinářů, a jednak od členských organizací ČRDM. Týkaly se problematiky záplavových zón v souvislosti s nevyjasněnou legislativou a jeden z frekventovaných dotazů zněl podobně jako titulek tohoto článku.
Redakce serveru ADAM.cz proto požádala o jeho zodpovězení předsedu ČRDM Aleše Sedláčka, který se danou problematikou intenzivně zabývá. Následující text se tudíž opírá o jeho vyjádření, jímž předseda ČRDM reagoval na teze obsažené v ministerském stanovisku.
Otázka tedy zní: kdo vlastně může či nemůže povolit tábor?
„Obec, pokud se tábor nekoná na pozemcích v jejím vlastnictví, není oprávněna povolit či zakázat konání tábora. Pokud se tábor nachází v lokalitě, která nějakým způsobem spadá do režimu vodního zákona, například se nachází v záplavové oblasti, pak příslušný vodoprávní úřad, například odbor životního prostředí na obci s rozšířenou působností může v určitých případech vydat závazné stanovisko ke konání tábora. Nejedná se však o zákaz či souhlas v pravém slova smyslu, ale pouze o stanovisko správního orgánu, které slouží jako podklad pro jiná řízení, v nichž dochází ke skutečnému rozhodnutí (např. povolení stavby) a které reprezentuje názor správního orgánu na situaci z pohledu příslušného předpisu,“ říká Aleš Sedláček. Na pořadateli tábora je pak rozhodnutí, zda půjde do rizika a tábor přesto uspořádá.
„Například označí-li správní orgán v závazném stanovisku, že pořádání tábora v zamýšleném rozsahu porušuje v nějakém ohledu zákon, dává to tušit, že pokud k takovému pořádání dojde, sankce na sebe nenechá dlouho čekat. V případě, že se pořadatel bude bránit, posoudí pravděpodobně až soud, zda došlo pořádáním tábora k porušení zákona, nebo ne. Zde by pak soud například posuzoval výklad MŽP, zda samotné umístění stanů je či není v rozporu s vodním zákonem,“ uvedl Aleš Sdláček.
Jako příklad takovéhoto „právně čistého“ závazného stanoviska může podle něj posloužit vyjádření MěÚ Stříbro ve věci umístění tábora v aktivní zóně záplavového území. „Zákon vyložili systémem kopírovat plus vložit; stanovisko MŽP neznali – a i kdyby, není pro ně závazné,“ okomentoval je předseda České rady.
Upozornil, že příslušná povodí jako správci toku mají hlas poradní pro vodoprávní úřad. „Tito správci tedy sami nerozhodují, i když rétoricky to tak často vypadá. I my – pořadatelé táborů – často tuto nepřesnou zkratku používáme,“ poznamenal.
Obdobná, ale ještě méně jasná situace podle něj nastane tehdy, když se příslušný orgán ochrany přírody rozhodne, že vydá závazné stanovisko z hlediska například zásahu do významného krajinného prvku (VKP). Třeba do údolní nivy. „Opět zde platí, že negativní stanovisko neznamená zákaz konání tábora. Jedná se pouze o stanovisko tohoto orgánu, že má dojít k zásahu do nivy potoka, který je protizákonný. V případě sporu bude na provozovateli dokázat, že skutečně k žádnému negativnímu zásahu nedošlo,“ rozvedl situaci Aleš Sedláček. Jaké závěry z toho všeho tedy plynou?
Povodí opravdu nemůže tábor zakázat. Obec také ne. Ta ale může dát nesouhlasné závazné stanovisko. To je však v naprosté většině případů bráno pořadateli jako faktický zákaz. „Pořadatelé táborů na zelené louce jsou nejčastěji dobrovolníci, kteří nemají kapacitu obstát v následných soudních sporech. Bohužel, za stávající zákonné úpravy a jejího dosavadního výkladu tábory v aktivních záplavových oblastech být nemůžou,“ shrnuje Aleš Sedláček.
Situace se však začíná měnit, protože aktivních zón přibývá a jsou vytyčovány i na menších tocích. Právě tam, kde se konají dlouhá léta tyto malé stanové tábory skautsko-tábornicko-pionýrsko-woodcrafterského typu. Zkrátka tábory, kde nejsou umístěny žádné stavby a spí se tam ve stanech s podsadou nebo v týpí. „Pomůže jedině změna zákona, kde bude uvedeno, že zákonodárce opravdu nemyslel, že se tábory na zelené louce plošně zakáží, zatímco autokempy, chatičkové kolonie a tábořiště se stálou infrastrukturou na březích zůstanou,“ míní předseda ČRDM.
A dodává: „Pan ministr (Richard Brabec) to vidí jasně, teď se musíme postarat, aby to také tak viděly ty obce, které jsou oprávněny vydávat závazná stanoviska a povodí, které jim v tom radí. Vzhledem k tomu, že se na Českou radu dětí a mládeže obrátilo najednou několik velkých členských organizací, je řešení tohoto problémů pro nás prioritou. Při projednávání vodního zákona ve sněmovně budeme aktivně komunikovat s poslanci a žádat je o podporu. Zásah do zákona je to minimální, a pokud existuje obsahová shoda s předkladatelem, tedy MŽP, domníváme se, že šance na vyřešení problému tu je,“ věří v jeho šťastné rozuzlení Aleš Sedláček.
Zdroj – www.adam.cz
