Sedm kroužků do týdne, večer úkoly, o víkendu organizované výlety a návštěvy zábavních parků. V životě dnešních dětí zbývá velmi málo místa na volnou hru, která je ovšem pro jejich vývoj zásadní. Proč je dobré dětem do hraní moc nemluvit? Co životně důležitého dají dítěti hravé rvačky nebo polštářové bitvy? A jak a kde snadno najít podnětné prostředí pro rozvoj přirozené volné hry? Čtěte v rozhovoru s nadšenou pozorovatelkou dětské hry Justinou Danišovou.
„Volná hra vrací dítěti autonomii a často i sebedůvěru. Má také obrovský terapeutický potenciál, dítě si může odehrát něco, co zažilo a ještě si to nezpracovalo. Někdy se stane, že dítě zažije příliš mnoho pocitu bezmoci, kdy nemůže spolurozhodovat o tom, co se kolem něj děje a hravou cestou může tento nepříjemný přetlak upustit.“
